Evropská unie (EU)

Evropská unie (EU) je mezinárodní společenství, které od posledního rozšíření v roce 2007 tvoří 27 členských zemí s celkovou populací něco okolo 500 milionů obyvatel, což je přibližně 7,5% světové populace. Základním principem fungování Evropské unie je svěřování pravomocí na evropské instituce. Tyto pravomoce byly dříve v kompetenci členských států. Evropská unie má však pouze pravomoce, které jí byli svěřeny jednotlivými členskými státy, nelze tedy hovořit o Evropské unii jako o federaci. Proklamovaným cílem Evropské unie  je Evropa s výrazným hospodářským růstem, konkurence schopnou sociální ekonomikou a zlepšující kvalitou životního prostředí. Aktivity Evropské unie pro zabezpečení těchto cílů pokrývají celou řadu oblastí. Základ evropských institucí je takzvaný „institucionální trojúhelník“, což jsou Evropská unie, Evropská komise a Evropský parlament. Avšak rozhodující institucí Evropské unie , která zastupuje zájmy členských států je Rada Evropské unie. Rada Evropské unie se skládá z ministrů vlád jednotlivých států, kteří se scházejí podle potřeby. Každý půlrok předsedá radě Evropské unie jiná země z EU.

Evropská vlajka
Dvanáct hvezd v kruhu symbolizuje ideály jednoty, solidarity a souladu mezi evropskými národy.

Evropská hymna
Melodie evropské hymny pochází z Beethovenovy Deváté symfonie. Jako evropská hymna se používá beze slov.

Motto Evropské unie
Jednotná v rozmanitosti

Rada Evropské unie (dříve Rada ministrů, dnes zkráceně pouze „Rada“) je rozhodující institucí EU a zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni. Přestože mnohé pravomoci v minulosti delegovala na Komisi, zůstává nejvlivnějším orgánem EU. Významné pravomoci má v oblastech 2. a 3. pilíře (např. společná zahraniční politika nebo policejní spolupráce), v oblasti 1. pilíře může rozhodovat pouze na základě návrhu Komise. Rada se skládá z ministrů vlád jednotlivých států, kteří se schází podle potřeby. Nejčastější zasedání mají ministři zemědělství (přibližně čtrnáctkrát do roka), ministři financí (oficiální název Ecofin) a ministři zahraničních věcí (Všeobecná rada), kteří se scházejí přibližně jednou za měsíc. Jednání probíhají v Bruselu a Lucemburku. Důležitým poradním orgánem pro Radu ministrů je COREPER (Výbor stálých zástupců). Rada rozhoduje buď jednomyslně, kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů. Jednomyslnost je požadována v oblasti 2. a 3. pilíře. Prostou většinou se hlasuje pouze o procedurálních otázkách a některých aspektech společné obchodní politiky jako ochrana proti dumpingu. O většině otázek se rozhoduje kvalifikovanou většinou, kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel. Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU. Hlavní úkoly předsedající země je organizovat setkání Rady a reprezentovat EU navenek.

Evropská komise
Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku, komisaři tedy nemají přihlížet k zájmům jednotlivých zemí. Největší pravomoci má v oblasti 1. pilíře, má právo iniciovat návrhy zákonů a dohlíží na dodržování přijatých smluv. Vypracovává také návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění. Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody. Má významné pravomoci při přijímání nových členů do Unie a zajišťuje kontakty s nečlenskými státy EU. Smlouva z Nice dává každé zemi jednoho komisaře, v současnosti je jich tedy 27. Evropská komise rozhoduje prostou většinou. Sídlí v Bruselu.

Evropský parlament
Evropský parlament ve Štrasburku Evropský parlament je kontrolní a poradní orgán Evropské unie. Schvaluje složení Evropské komise a má právo kontrolovat její činnost, podílí se na tvorbě zákonů, vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členských států. Má také značné pravomoci v oblasti rozpočtu EU. Na základě Smlouvy z Nice má EP 736 poslanců (od voleb 2009; po posledním rozšíření jich bylo 785), kteří jsou od roku 1979 voleni obyvateli členských zemí na pět let. Poslanci se sdružují do klubů na základě politické příslušnosti, tedy ne podle národností. Sídlem EP je Štrasburk, ale zasedá také v Bruselu a Lucemburku. Usnáší se prostou většinou.

Evropská rada
Evropská rada (pozor na záměnu s Radou Evropské unie, popř. Radou Evropy) se schází přibližně třikrát do roka, skládá se z hlav států a předsedů vlád členských států EU, ministrů zahraničí a představitelů Evropské komise. Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry, kterými se má Unie ubírat. Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti.

Další instituce Evropský soudní dvůr Evropský soudní dvůr dbá nad dodržováním evropského práva a je významným kontrolním orgánem EU. Má sídlo v Lucemburku.

Účetní dvůr má za úkol kontrolovat, zda finanční prostředky Unie jsou vynakládány podle správných zásad na správné účely, sídlí též v Lucemburku.

Evropská investiční banka poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice. Sídlí v Lucemburku, pobočky má v Athénách, Lisabonu, Londýně, Madridu a Římě.

Evropský investiční fond pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům. Sídlí v Lucemburku.

Evropský ombudsman se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU. Sídlí ve Štrasburku.

Evropská centrální banka řídí Evropskou měnovou unii. Sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem.

Významné poradní a konzultativní orgány Evropské unie jsou: Hospodářský a sociální výbor Výbor regionů.

Části textů pževzaty z wikipedia.org